A little bit of Bourbon And a broken neon sign Once again I'm riding shotgun To everything that's on my mind...

11.11.2005

21. listopadu 2005 v 17:57 | Lucy H. |  Dopisy
Nejdražší pane X!
Další otravnej den ve škole. Ty asi stejně depresivní pocity zažíváš v práci. Nebo ne? Nevím, napsala bych něco smysluplného nebo o nás, ale je mnohem jednodušší psát o všech možných kravinách než o nás. Jak už jsi řekl, ať už o tom budeme mluvit nebo psát jakkoliv dlouho, nic tím nevyřešíme.
Včera jsi mi psal email. Nic než jen legrační fotky. Asi nejsem jediná, kdo se snaží ignorovat celou neděli. Mlčet, předstírat, snít.
Zase bude víkend a mě tíží myšlenky na tvou "mladou". Ona přijede, bude s tebou. A co je horší, bude na to mít právo, to já nemám. Nemám ani právo o nás snít. O tvých polibcích, dotecích nebo snad o něčem odvážnějším. Bude tady, s tebou, ona a ne já. Mě budou každou noc děsit noční můry o tom, že jsi s ní. Že jí dáváš všechny ty polibky a doteky, o nichž já nesmím ani snít. Nebo snad možná jen to smím. Snít.
Jenže život není růžová zahrada. A tohle není pohádka. Ty nejsi princ a já zase nejsem princezna. A náš příběh? Jaký ten bude mít konec? Skončí to tou notoricka známou větou "a žili šťastně až do smrti" nebo "A pokud ještě nezemřeli, tak žijí šťastně dodnes". Ne, na pohádky už pěkných pár let nevěřím. Snad právě proto mě budoucnost tak děsí.
Ty mě děsíš. To, co by mezi námi kdy mohlo být. Už teď šílím, blázním. Nejsem dítě a je mi jasné, že po večerch spolu nehrajete piškvorky. Žárlím, snad poporvé ve svém životě.
To, že jsem ve stavu v jakém jsem není tvá vina. Oba stojíme před určitými rozhodnutími. Sami. Osamoceni od toho druhého. Když se mě osud ptal, jestli tě chci milovat a být šťastná jen pouhou chviličku s tebou, s láskou nebo "jen" relativně spokojená, po celá život bez tebe, bez lásky, volba byla jasná. Ta další je ovšem na tobě.
Nemusíš mít strach, nebudu ti říkat, jak tě miluju. Plakat ti na rameni a vyznávat svoje city. Radši napíšu dopis pro tebe, jež nedostaneš, než abych snad před někým plakala. Tak, jak by to dozajista bylo.
Budu toužit, vzpomínat. Na tvů sametový hlas. Na ten nejněžnější polibek, co mi kdy kdo dal. To byl bezesporu konec, nebo ne? Sbohem, miluju tě a nic víc. Při tom objetí jsi ale se mnou chtěl být nebo ne? Pevně mě k sobě přitisknout, jakoby to mělo být navždy. Jako bychom tam zkameněli a zůstali na věky, jako dvě sochy, co se spojily v jednu. Odolávající všem časům.
Tvůj hlas, ten sametový hlas se mi vpil do uší. Nemůžu jej odtamtud dostat. Tak, jako nemůžu dostat tebe ze svého srdce. Ze svých myšlenek.
Už nevím co psát. Snad jen ... sokoliv.
Lucy H.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sky Sky | Web | 25. listopadu 2005 v 9:15 | Reagovat

Teda Lucy, hodně depresivní:( a hodně krásné, tak nějak povědomé. Doufám že bude líp;)

2 Lucy H. Lucy H. | 25. listopadu 2005 v 13:08 | Reagovat

Sky: diky... psat tyhle dopisy je mnohem snazsi a navic min ponizujici nez delat ze sebe idiota primo pred nim... ale uz jsem s tim vsim tak nejak smirena... Lidi odchazeji a prichazeji...

3 Juliana Juliana | 28. listopadu 2005 v 19:14 | Reagovat

A vždy ked 1 odide, 2 pridu ;)) Snáď :-D

4 Lucy H. Lucy H. | 28. listopadu 2005 v 22:12 | Reagovat

Vdaka zlatko :o) :o*

5 kačí kačí | 2. prosince 2006 v 0:07 | Reagovat

tak tohle mě fakt jako dostalo...nekecám úplně mě to rozbrečelo...asi to taky začnu praktikovat...hodně štěstí...držim palce...

6 lupísek lupísek | E-mail | 17. prosince 2006 v 20:23 | Reagovat

tohle je tak strasne pekny....prozivam trosku neco jinyho,ale podobnyho a nak mi zacina dochazet,ze uz to asi nema cenu,ze kdyz mu napisu SMS,stejne nikdy nedostanu odpoved:(

7 Joly Joly | 21. prosince 2008 v 23:25 | Reagovat

nevim čím to je, ale ty umíš psát dycky tak hezky...a všechno co sem si zatím přečtla..no pááni...fakt super..ty musíš bejt určitě suprová kámoška..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama