A little bit of Bourbon And a broken neon sign Once again I'm riding shotgun To everything that's on my mind...

Pánové odpustí

18. listopadu 2005 v 15:44 | Lucy H. |  Deník dospívající rebelky
Mužská logika mě opravdu velice často zaráží. Čas od času si díky mužům připadám jako fackovací panák, protože jejich argumenty velice často připomínají nepovedené vtipy publikované na veřejnosti bez jakéhokoliv studu. Nicméně, co naplat? Zabít je nemůžeme (kdo by sekal trávníky), a žít s nimi je téměř nemožné. Říkám téměř, protože tak nějak stejně většinou nemáme na vybranou. No a aby nezůstali teda jen tak v mínusu. Pár věcí pánové opravdu dokáží skvěle (nemám na mysli žádnou erotiku, takže pokud si tohle přečetl nějaký zaujatý muž, nemusí se nudit čtením dále uvedeného textu... :) ). Dokáží vás pobláznit. Myslím to, dámy, v tom dobrém slova smyslu. Nic na světě není hezčí než být zamilovaná, i když ta pohádka za malinkatý okamžik zmizí, vyprchá, protože ta snová křišťálová sklenička se střetla s ostrou nepronikutelnou realitou a roztříštila se na milion kousků. To ovšem není jejich vina. Pánové mají obrovskou tendenci věci neřešet, což se s naší obrovskou tendencí věci řesit při střetu změní ve válku pohlaví, která snad nikdy neskončí. Oba druhy bojují jako rozlícení lvi, kteří se rvou za svou pravdu, které se - samozřejmě - ani jeden z nich nevzdá. Tenhle střet pohlaví většinou končí utrpením. Slzami. Ať už jsou vidět na povrchu nebo se skrývají uvnitř. Láska ... láska znamená v lidském životě moc. Odvážila bych se říct, že je to pořádně jediná opravdová hodnota. Člověk ji ani nedokáže popsat... smí se o to jen pokoušet, ačkoliv ví, že všechny ty pokusy jsou marné. Stejně jako všechna ta snaha. Láska není o tom, abychom si k sobě toho druhého připoutali až na věky. Právě naopak. Je o tom, abychom ho nechali volně, svlékli pouta z jeho zkřehlých křídel, aby mohl odletět. Pokud ten druhý nemiluje, odletí a víc se nevrátí, ale pokud vás skutečně miluje... po tomhle "gestu" bude mnohem víc. Protože bude vědět, že se má za kým vracet. Že může přijít, milovat a neztratit svobodu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AndrewJ AndrewJ | 18. listopadu 2005 v 16:07 | Reagovat

Nejsou všichni muži ani ženy stejní... třeba já věci řeším a bývalá je neřešila...

2 Lucy H. Lucy H. | 18. listopadu 2005 v 16:36 | Reagovat

Brala jsem to podle většiny. A ke mně se takhle většina mužů zachovala, i když samozřejmě nestojím za tím, že všichni lidé jsou stejné. Každý jsme originál, ať už po fyzické či psychické stránce.

3 Síma Síma | E-mail | Web | 18. listopadu 2005 v 17:25 | Reagovat

Myslím, že tyhle pocity zažívá a nebo zažil alespon jednou každý z nás.

Někdy je to už moc, jak moc to bolí, ale na druhou stranu....i cítit bolest znamená žít a prožívat.

4 Lucy H. Lucy H. | 18. listopadu 2005 v 17:39 | Reagovat

jj, něco podobného řekl tuším Hemingway. Miluju bolest, protože jen díky ní vím, že jsem ještě vůbec naživu...

5 jiri jiri | 21. června 2006 v 23:59 | Reagovat

Je to tak, muž selhal a trestem mu je tyranizující emocionalita, ženy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama