A little bit of Bourbon And a broken neon sign Once again I'm riding shotgun To everything that's on my mind...

Čím dál zmatenější

5. prosince 2005 v 15:44 | Lucy H. |  Deník dospívající rebelky
Mužská logika mě opravdu nepřestává a nepřestane udivovat. Dneska mi napsal... takovou typicky žárlivou egoistickou smsku... že prý chtěl přijít, ale já se výborně bavila s nějakým klukem a pak jsem objímala kamarádku... To, že jsem se tam na konci večera skoro složila a ruka se mi klepala jak devadesátiletýmu důchodci, pokaždé, když jsem je viděla spolu bylo vedlejší...
Snad stokrát za den si slibuju, že je konec, že už ho nechci vidět, slyšet jeho hlas... číst jeho zprávy, ale marně... Sebemenší pozornost z jeho strany ve mně akorát vyvolává pocit naděje... Claddaghský prsten pořád nezměnil svou stávající polohu a naneštěstí, asi ani dlouho nezmění. Jenže já ho nechci milovat... nechci k němu nic cítit, jenže čím víc se tomu bráním, tím víc podléhám všem těm citům.
Bolest, utrpení, naděje, vzpomínky...
Všichni říkají, vykašli se na něj. A musím uznat, že můj rozum mi radí to samé, ale moje srdce si pořád mele svoji... moje duše propadá hluboko dolů, níž a níž ... hluboko do té propasti, kde vidím jen jeho oči, slyším jeho něžná slůvka... cítím tón jeho hlasu na své kůži... Nedokážu to. Ne teď. Ne takhle. Nemůžu přece říct "dost"... Kéž by to šlo, ale já prostě nemůžu...
Na druhou stranu ani nemůřžu z mysli vymazat pohled na něj a jeho holku... Poměrně atraktivní holčina s medovými vlasy a blond melírem... no oblíkla se sice jak promrzlá šla... ale jinak působila velice příjemným dojmem...
Kdyby ke mně byl aspoň upřímný... řekl něco... ani nevím co chci slyšet. Ale ne prostě jen x dní mlčet a pak když mě uvidí s jiným vyvolat žárlivou scénu... Tohle je prostě blbost...
Můj Bože, kdyby věděl, jak moc ho za tohle všechno nenávidím... kdyby věděl, jak moc mi ubližuje, jak moc trpím... uvnitř, hodně hluboko uvnitř.
Vím, že tohle je... zoufalý... vypisovat svoje problémy na net... vždyť koho by bavilo to číst, že jo...? Jenže tohle je pro mě způsob ventilace... cítím se pak trochu klidnější... Pomůže mi to aspoň na malou chvíli utéct ze spárů pochybností...
Kéž by ten pocit zmizel... kéž by...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hana Hana | Web | 6. prosince 2005 v 19:47 | Reagovat

srdce dělá zázraky, ale rozum na ně nevěří.

2 bittersweet bittersweet | Web | 6. prosince 2005 v 23:49 | Reagovat

jako bych to psala já.. nějak se mi nedostává slov .. rozum versus srdíčko, to je největší boj ..

3 Lucy H. Lucy H. | 8. prosince 2005 v 14:01 | Reagovat

bittersweet, Hana: Moc vám děkuju...  Jsem ráda, že se vám to líbí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama