A little bit of Bourbon And a broken neon sign Once again I'm riding shotgun To everything that's on my mind...

Cítit se sám

3. prosince 2005 v 11:22 | Lucy H. |  Deník dospívající rebelky
Včera jsem byla na koncertu jedné skupiny, která se příliš nepyšní zájmem médií, ale mě se líbí... Napsala bych i hudební žánr, ale stěží rozeznám Punk rock od Hard rocku... takže asi tak. Sama ani nevím, proč jsem tam chtěla jít. Na takovýhle akce moc nejsem. Nejradši sedív v pohodlí svýho domova a píšu... jak jste si určitě všichni všimli ;), ale sem jsem jít chtěla... možná taky v naději, že ho uvidím. Člověka, kterej mi neustále láme srdce... Zmiňovala jsem se o něm už v pár předchozích článcích... Stanley... Nakráčela jsem do toho undergrowndovýho klubu s hlavou pyšně vztyčenou s iluzí převahy... a taky s tím, že mi ráno řekl, že tam asi nebude... no, jenže on přišel a ne sám... Přišel se svou přítelkyní. Konečně jsem měla příležitost ji "poznat". Připadala jsem si jako v nepovedený telenovele. Celej večer mě po očku sledoval co dělám a jestli se v mým okolí náhodou nevyskytuje osoba opačného pohlaví a když jo, házel vražedné pohledy na každého, kdo se mě byť jen letmo dotkl. Hodně velká rána pro něj byla, když můj bývalý na mě začal dělat - díky předem domluvenému plánu - nálety. Vím, asi jsem se zachovala jako mrcha, ale chtěla jsem aby věděl, jak moc to bolí... když ho vidím s ní. Jak ji objímá, líbá... Když vím, že ho miluju, ale my dva... nikdy nebudeme spolu. Po pár pivech asi v polovině večera zahrál překvapený výraz jako že tam vůbec jsem a pozdravil mě velice ležérním a laksním pokývnutím hlavy. Na jednu stranu vím, že ... je to lhář a zbabělec, ale stejně si ho nemůžu tak nějak vyrvat ze srdce. Znáte ten pocit, když... je kolem vás tak stovka nabuzených fandů, přátelé, lidi, které máte strašně rádi a neváhali byste ani minutu, kdyby potřebovali vaši pomoc, ale vy... se i přesto cítíte... sami. Jakoby najednou kolem nic nebylo. Světla jakoby zhasla... pití ztratilo chuť... a i když pálíte jednu cigaretu za druhou a hážete do sebe piva a vodku co to jen jde... ne a ne se zbavit té bolesti a tak se na něj stále díváte se stejnou bolestí jako on na vás, ale vy víte, že... že to nezměníte. Protože on to nechce. Kdyby chtěl, nestál by za tím sloupem, ale vedle vás, třeba jen pozdravil... nic víc. Jenže ono by to bylo víc. Celej rok jsem žila v domění, že tyhle city... jsou ... jenom z mojí strany. Jenže když se mnou mluvil, řekl, že to tak není... že to cítí stejně. Tak proč je do háje s ní? Tohle mi vrtá hlavou už pěkně dlouho. Teď jsem byla týden nemocná a... světe div se, nemyslela jsem na ně... nepsala mu. Myslela jsem si, že už... jsem z toho venko, že je to jen pobláznění, ale pak... ho uvidím, uslyším hloubku jeho hlasu... a ... jsem na začátku. A cítím se sama, i když stojí kousek ode mě... Stál ani ne tři metry ode mě... s ní. A snažil se předstírat, že snad ani neexistuju. Chvílemi se mi zdálo, že hrajeme "vole padni"... tak kdo vyhrál? Asi on, soudě podle toho jak se dneska cítím. Ne z alkoholu... ale z toho jak naivní jsem byla. Co jsem čekala? Že... jí řekne ať jde domů nebo že ji už nechce, přijde za mnou políbí mě a všechno bude krásný? Jsem už dost stará na to, abych přestala věřit pohádkám... Naneštěstí v jeho případě na ně pořád věřím... a proto se každá rána zdá hlubší a bolestnější. Všichni... mi říkají... najdi si jiného, nestarej se o něj, je to idiot... a já bych to fakt moc ráda udělala. Nejradši bych ho... z nenívisti vyškrtla ze své mysli, ze své duše... to bych možná dokázala, ale odkud honedostanu je moje srdce. Roztříštěné na tisíc kousků... a každý ten střípek... každá jeho orstrá hrana... nese jeho jméno. Můžu ho nenávidět sebevíc. Můžu se opít do němoty. Můžu se ubrečet k smrti. Ale stejně... ho budu milovat. Nedává to smysl a když se na celou situaci podívám rozumově, vím, že se chovám jako pitomá nána, co si nedá říct... ale nedokážu ho přestat milovat. A proto se cítím čím dál tím víc sama. I když je jen pár metrů ode mě...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanna Hanna | Web | 3. prosince 2005 v 17:31 | Reagovat

ježiši marjááá...zavítala jsem na stránky, přečetla se svou strašlivě smutnou náladou tenhle článek a slzy tečou strašlivym způsobem. Tohle jsou krásná slova, vše co si tu vyjádřila, bohužel velmi bolestivá.

2 Lucy H. Lucy H. | 3. prosince 2005 v 18:02 | Reagovat

Hanna: bolest je v životě důležitá, jen díky ní víme, že nejsme mrtví...

3 Hanna Hanna | Web | 3. prosince 2005 v 19:11 | Reagovat

Lucy H.: jo, to sedí. Jindy bych ti napsala slohy, ale dnes? Nějak mi to nejde. Ale vždy si říkám, že moje bolest je o poznání jiná a méněcenná oproti třeba lidem, kteří nejsou zdraví. To už jsem ale vždy na dně.

4 Lucy H. Lucy H. | 3. prosince 2005 v 19:27 | Reagovat

Jo, tohle je pravda, ale každý člověk je důležitý... a každý má své problémy... někdo menší, někdo větší... ale na tom nesejde... protože ať už je ten problém malý nebo velký, člověk by se s ním měl poprat a ne sedět nečinně v koutě...

5 Hanna Hanna | Web | 3. prosince 2005 v 20:37 | Reagovat

jo ale nejde jen o problémy. Život ti do cesty hodí co se mu zlíbí, je mu jedno jestli je to dobré nebo zlé a člověk se se vším co příde musí umět vyrovnat..někdy to jde těžko..ale za život bude tolik překážek, že jestli se zastavím na začátku, tak daleko nedoběhnu..ježiš máš pravdu..dík :)

6 Lucy H. Lucy H. | 3. prosince 2005 v 21:03 | Reagovat

ja dekuju :) kolik hlav tolik názorů.... :)

7 Sky Sky | Web | 3. prosince 2005 v 21:38 | Reagovat

Bolest je jen realita života, důležité je, nevzdat se, určitě máš kolem sebe, byť jen jedinou osůbku, které na tobě záleží a tobě na ní. A jen kvůli tomu stojí za to bojovat ;)

8 Lucy H. Lucy H. | 3. prosince 2005 v 21:43 | Reagovat

Sky: jj, nikdy není nic úplně ztracené... musíš mít jen naději a věřit, že bude líp... a jak už jsem psala... byla jsem moc ráda, že tam se mnou byla spousta mých dobrých kámošů, kteří mi pomohli a postavili mě na nohy... Hlavně můj bývalej, Radeček, ten mi pomohl fakt hodně... Je to osůbka, kterou mám moc moc moc moc moc moc ráda a na kterou se můžu spolehnout stejně jako ona na mě...

9 Dawnie Dawnie | 8. prosince 2005 v 18:40 | Reagovat

Tak tím líp, že někdo takovej existuje :)

10 Lucy H. Lucy H. | 9. prosince 2005 v 9:13 | Reagovat

JJ... je to takovej můj princ v oprýskané červené škodovce ;) Je to vážně dobrej kamarád... jsem moc ráda, že mám jeho i všechny ostatní svoje kamarády...

11 Dawnie Dawnie | 9. prosince 2005 v 13:43 | Reagovat

je fajn když tvůj bejvalej zůstane tvůj kamarád .. .to je podle mě velký štěstí :))

12 Lucy H. Lucy H. | 9. prosince 2005 v 18:15 | Reagovat

on je skvělej... :) je to takový správný pako co tě vždycky dostane z průseru... :)

13 Pája Pája | Web | 23. prosince 2005 v 22:45 | Reagovat

...jo to boli, to znam, ale taky vim ze to prejde....

14 Lucy H. Lucy H. | 26. prosince 2005 v 15:49 | Reagovat

snad... :)

15 lupísek lupísek | E-mail | 17. prosince 2006 v 20:06 | Reagovat

tak podobnou bolest znam..je to opravdu hrozny,kdyz nekoho milujete a on si s vami vlastne jen zahrava...:(je to tak potupujici a ponizujici...ze se to ani neda popsat=(

16 Bára Bára | Web | 20. února 2008 v 15:39 | Reagovat

tj....a hlavně, když ty pak děláš všechno, jenom proto, aby se s tebou aspoň chvíli bavil nebo aby ti třeba řekl jenom,,díky,,...a přitom tě využívá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama