A little bit of Bourbon And a broken neon sign Once again I'm riding shotgun To everything that's on my mind...

Fotografie minulosti - pokračování

19. března 2006 v 19:27 | Lucy H. |  Deník dospívající rebelky
Před nějakou dobou jsem tu psala o přátelích. O starých fotografiích a o tom, jak jsou pro nás důležití. Tohle rozhodnutí jsem nezměnila a nezměním. Naneštěstí, tedy naneštěstí pro mě a všechny, kteří zažili podobnou situaci, musím předchozí zápis "doplnit" staronovými poznatky.
Ano, staří přátelé jsou jako staré fotografie. Svým způsobem nádherné a staronově vonící všemi vzpomínkami ... A vy když se zamyslíte, při pohledu na ně vás přepadne hořkosladká melancholie se kterou se ohlédnete zpět na všechny bolesti, radosti, které jste kdy prožili.. Tyhle chvíle jsou jistým pokřiveným a prapodivným způsobem uklidňující a příjemné...
Jenže ne vždycky si staré fotografie u sebe můžeme nechat. Některé odejsou, jiné se vypaří sami od sebe z minuty na minutu jako David Copperfield... a jiné... jiné je třeba zavřít do krabice a nechat těm starým, melancholickým vzpomínkám...
Víte, jak to myslím. Najít velkou krabici, přikrýt víko, naposledy se nadechnout a nechat je být.
Nové fotografie nemusejí být vždycky dobré, ale stejně tak nemusejí být vždy špatné. Můžeme si jimi vyzdobit pokoj svého srdce, svojí duše a sledovat s úžasem ty barvy, které s nastávajícími roky a nastávajícími vzpomínkami začnou pomalu blednout... A z nových fotografií se rázem stanou staré. Pro naše srdce stejně nepostradatelné jako ty předchozí...
Možná ty nové fotografie, co se z nich staly nové zase budeme muset opustit, ale možná taky ne. Možná po čase oprášíme krabici, otevřeme víko a naše srdce pookřeje pohledem na ty původní obrazy, na ty impressionistické skvrny v barvách naší duše... Možná se to stane a možná taky ne... Ty staré fotografie už možná budou zničené... kvůli tomu, jak jsme s nimi zacházely... Pak tu jsou dvě možnosti... ta první, světlejší, že se budou dát obnovit a opravit a ta druhá... horší... že je sežere plamen času a my už nebudeme mít možnost návratu...
Sbohem, Radku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dawnie Dawnie | 25. března 2006 v 10:08 | Reagovat

zlato, ty o tom umíš vždycky tak krásně psát ...a vždycky tak pravdivě :o)  Až mě z toho fakt přepadaj melancholický pocity :-))

2 Dawnie Dawnie | 25. března 2006 v 10:08 | Reagovat

jooo a málem bych zapomněla - krásnej wall s Chrisem :-*

3 Lucy H. Lucy H. | 25. března 2006 v 10:39 | Reagovat

Dawnie: Moc moc moc děkuju :) (za obě pochvaly ;) ) btw, mas krasny novy stranky ;)

4 Dawnie Dawnie | 25. března 2006 v 12:55 | Reagovat

Není vůbec zač, na tohle jsem prostě musela reagovat :o)

a děkuju :-*

5 Lucy H. Lucy H. | 25. března 2006 v 16:05 | Reagovat

není zač, na to jsem taky musela zareagovat ;)

6 leya leya | 4. dubna 2006 v 21:02 | Reagovat

Lucy, krasne metafory... u teba na stranke sa vzdy upokojim, nieco v zmysle ,,Vsetko je ako ma byt."Ale obcas je vedomie nanavratnosti tak neznesitelne iste... mojimi fotografiami je maly ostrovcek, moj privatny exil...ten ma kedykolvek ubezpci, ze prezite sa naozaj stalo. a zmenilo ma...

pekny den

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama