A little bit of Bourbon And a broken neon sign Once again I'm riding shotgun To everything that's on my mind...

Když je náruč zavřená

25. června 2006 v 9:53 | Lucy H.
Otvírám oči a snažím se probudit a říct si, že je to zlý sen, ale on to zlý sen není.
Ehm, nemůžu najít slova... to je u mě dost pech a hodně neobvyklý... nevědět co a jak chci říct. Jsem zvyklá ve vteřině si zanalyzovat svoje pocity, dojmy a přání a všechno... ale pokud jde o ni, o mou matku, nevím co mám říkat nebo dělat. Nikdy nic neudělám dobře a už snad stokrát mi řekla, že jestli se mi tu nelíbí, mám si sbalit věci a zmizet, odjet, odejít... a posledních pár dní o tom vážně dost uvažuju.
Jsem doma a cítím se ztracená, tisíce mil od té, kterou bych chtěla být. Sama sebou. Chtěla bych mít vztah se svou mámou jako každá jiná holka v mým věku... vím, teď to asi není terno nikde, když vezmu v potaz všechny možné věkové rozdíly, patové situace a... to všecko kolem, ale chtěla bych, aby mi jednou řekla "Luci jsem na tebe hrdá" a nebyla za tím faleš nebo dovětek typu "ale měla bys se sebou něco dělat, seš tluestá..." nebo něcio v tom smyslu. Vím že není zlá, jen... nenávidím když ignoruje všechno co dělám, že mi zkazí všechno na co jsem hrdá, z čeho mám radost, že se pořád hádá, že je často falešná... a že pro mě nikdy nebyla opravdová máma...
Bolí to... hlavně tehdy, když je náruč zavřená. Ne ta její, ale moje... a myslím si, že pro určité lidi se kvůli určitým věcem už nikdy neotevře...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama