A little bit of Bourbon And a broken neon sign Once again I'm riding shotgun To everything that's on my mind...

Školní rok končí

29. června 2006 v 9:23 | Lucy H. |  Deník dospívající rebelky
Počínaje zítřkem mi na dva měsíce skončí šílení kolem stodování milionu věcí, které bych měla znát a umět. Na jednu stranu se těším, no na tu druhou...
Sice si pořád stěžuju, že mám málo času na to co bych chtěla, že se musím pořád učit, ale pak dostanu prostor a sedím a čučím do prázdna a nevím co s volným časem. A přijde vám to extrémně depresivní, protože si uvědomujete jak strašně moc mrháte časem, který by se při troše štěstí dal užitečně využít.
;) -tohohle si nevšímejte, občas mám názory jako zapřísáhlej padesátník- ;)
Ale tahle doba, nevím jestli je to můj subjektivní názor kvůli tomu, že v ní žiju, ale přijde mi dost... osamělá. Jste v davu lidí a snažíte se splynout, ale víte, že jste sami. Podobné je to i se školou. Sedíte v ní, kolem vás vaši spolužáci a vy se stejně cítíte jako na opuštěným ostrově, protože ty vědomosti a strasti nad učením si každý musí projít sám. Nikdo vám nepomůže, ne proto že to z logického hlediska není možné, ale protože tahle doba je sebestředná. Každý myslí na to, jak se postarat o sebe. A na jednu stranu je to asi dobré, umět se o sebe postarat a tak, ale... neměli bychom zapomínat, že tahle planeta... tenhle svět není jen o jednom člověku, ale o společenstvu. A že i učení a vědění jako takové může fungopvat týmově... Můžete mít ve firmě jednoho geniálního člověka, ale když budou pohromadě tři a každý bude aspoň z poloviny tak dobrý jako ten geniální, myslím, že budou mít i kreativní převahu. Přece jen každý člověk je originál... další věc, díky které je subjektivita krásná. Každý vidíme věci ze svého úhlu pohledu a když se poradíme třeba o problému i s někým jiným, dostaneme místo jednolitého obrazu obraz trojrozměrný...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | E-mail | Web | 30. června 2006 v 11:08 | Reagovat

Tohle moc dobře znám. Vždycky se na prázdniny neuvěřitelně těším, ale pak přijdou a já si připadám ještě zbytečnější než obvykle - dny jsou jeden jako druhý...miluju svůj klid a samotu, ale všeho moc škodí, řekla bych :) Dva měsíce se daly přežít, těch pět vysokoškolských mi už začíná připadat jako peklo a občas se přistihnu, jak se těším zpátky do toho anonymního davu pražských cizinců :)

Když jsou ty prázdniny, bude další Jesse, že jo? ;)

2 Lucy H. Lucy H. | 30. června 2006 v 21:58 | Reagovat

Michelle: No, asi tak, taky se tak trochu tajně těším zpátky do školy :D ten poslední rok snad nějak dám

A s Jesse, jako jasné, budu se snažit ze všech sil, teď se to dost kouslo, bo muj bratříček opravoval comp a zformátoval mi komplet celej disk, takže všecko co jsem to měla zmizelo do luftu, nicméně díky Mattovi a Akirovi mám aspoň rozpracovanou verzi jednoho z dvojdílu Jesse na kterém jsem před vpádem mého bratra pracovala, bude tam dost zvratů a tak celkově, takže je určitě na co se těšit (trocha chvástání...), ne, však víš jak, budu se snažit napsat to nejlíp jak to půjde... :)

a doufám, že se uvidíme na FF :)

3 Dawnie Dawnie | 9. července 2006 v 18:31 | Reagovat

Taky se už moc těším na Jesse .. na ty zvraty  a všechno kolem :- *

4 Lucy H. Lucy H. | 10. července 2006 v 22:23 | Reagovat

bude to boj :)

5 jedi jedi | E-mail | Web | 7. srpna 2006 v 13:44 | Reagovat

Ano, školní docházka je boj o přežití, ale je důležité se umět rozhlédnout kolem sebe a uvědomit si že na tom Světě nejsme sami a středem vesmíru. (pro někoho to může byt ukol na celý život !!!) Avšak díky lidem jako ty je škola i samotný život snesitelnější.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama