A little bit of Bourbon And a broken neon sign Once again I'm riding shotgun To everything that's on my mind...

Někdy máme strach

14. srpna 2006 v 6:35 | Lucy H. |  Deník dospívající rebelky
Jsou prostě chvíle, kdy strach ochromí naše smysly a my nevíme jak reagovat. Poslední dobou se mi to stává poměrně často a já nevím jak z toho ven. Připadám si jako bych stoupla do medvědí pasti a ne a ne tu nohu vyndat a není tu nikdo, kdo by mi mohl pomoct. Jsem sama a to mě děsí ještě víc. Že kolem není a nebude nikdo o koho bych se mohla opřít, kdo by se mohl opřít o mě.

A tak, ze strachu, aby mi nikdo neublížil a abych "nebyla" sama žiju ve svojí vlastní jeskyni, kterou mi představuje můj pokoj a snažím se nezbláznit. Není tu totiž nikdo... kdo by mě vyvedl ven.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jedi jedi | E-mail | Web | 14. srpna 2006 v 13:23 | Reagovat

Strach může být i užitečný, mnohdy zachranuje životy. Ale je také důležité nenechat se nikdy strachem ovládnout.Se strachem je to jako s ohněm "dobrý sluha ale špatný pán"

2 jedi jedi | E-mail | Web | 14. srpna 2006 v 13:44 | Reagovat

Vzpomínám si jak jsem byl na prvním výjezdu CJA a já stanul před svým uplně prvním protivníkem, stáli jsme tváří v tvář, ted už to pro mě nebylo jenom jako. Odhodlal jsem se k výpadu, adrenalin udělal zbytek za mne. A tak jsem bil a bil dokud neležel na zemi a než mi někdo neřekl že mám přestat.  Strach mi nedovolil rozumně jednat. A ta tvoje domnělá samota, máš přece spoustu přátel, (doufám že to nebudeš považovat za drzost když se budu považovat za jednoho z nich) hledej utechu u nich.

3 lední brtník lední brtník | 14. srpna 2006 v 18:24 | Reagovat

medvědí pasti nebrat

4 Lucy H. Lucy H. | 17. srpna 2006 v 20:46 | Reagovat

jedi: Děkuju a samozřejmě, že seš jedním z nich :) Seš jedinej důvod kromě Tess proč se těšim do školy, teda... proč k tomu nemám stoprocentní odpor, jen devadesáti osmi procentní :P

5 jedi jedi | E-mail | Web | 21. srpna 2006 v 14:20 | Reagovat

No co každé procento se počítá ne - ( tady měl být otazník ale nemohu si vzpomenout jak ho udělat ) Právě si prohlížím fotky z konu a srdce mi krvácí že jsem nemohl déle zůstat, fakt škoda...

6 Lucy H. Lucy H. | 21. srpna 2006 v 22:42 | Reagovat

jj, příště ;)

7 *Máři* *Máři* | E-mail | 27. února 2008 v 22:17 | Reagovat

Někdy není potřeba se o někoho opřít. Je to lepší vědět, že je někdo u koho máš 100% jistoty, že Tě nenechá ve štychu, když uvázneš v medvědí pasti. Ale někdy. Někdy musíme přijít na to, jak se z té kovové tlamy dostat sami. Co když zrovna ten, kterého tak strašně potřebujeme není na dosah? :-) Každou minutou svého života sbíráme zkušenosti. A je přece pravdou, že: Můžeme mít strach. Ten je v každém z nás. Ale nesmíme se bát. To už potom máme slabinu, kterou by mohla využít zrovna ta medvědí past. Pravda. Medvědí pasti nebrat. I když... všechno zlé je k něčemu dobré... Každé takové... zranění :-) Dává nové zkušenosti. A rázem ze 14ti letého kluka, který hází mandarinky po třídě, dává připínáčky na židli vyučujícím se po té medvědí pasti stane o mnohem víc rozumějšího jedince, než kterým byl doposud. A v budoucnu možná zrovinka tato zkušenost bude ta, která ho zachrání, před jinou medvědí pastí. (v tomto případě byla medvědí past použita jako shrnutí mnoha problémů a trablí, které člověka potkávají)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama